Máte rádi Vánoce? Já už ani moc ne… Když jsme byl malej kluk, to bylo něco jiného. Dopoledne nás táta vzal na procházku, máma zatím uklidila celý byt a nazdobila vánoční stromek. Trochu utrpení byl oběd na štědrý den, zejména od dob co se u nás dělal kuba. Po večeři nás pak čekal nazdobený a rozsvícený vánoční stromek a kupa dárků… no paráda :-) Ale teď?

* vánoce začínají už někdy na přelomu září a října - aspoň v nákupních centrech
* v říjnu začne vaše manželka řešit co komu koupíte
* v rádiu začínají hrát vánoční songy
* na konci října začíná být nákup v supermarketu daleko větší utrpení než během roku
* v listopadu už mluví o vánocích absolutně všichni
* v rádiu se nic jiného než vánoční cajdáky nehraje
* na začátku prosince už musíte na vánoční nákupy i vy
* všichni se vás ptají jestli máte nakoupené vánoční dárky
* vánoční songy vystřídaly koledy
* týden před vánoci vrcholí celostátní šílenství
* díky adventnímu věnci málem vyhoříte
* vaše žena si začne prospěvovat koledy
* Santa Claus a Ježíšek se dohadují kdo z nich že to vlastně má roznášet dárky
* za dárky utratíte zhruba stejně jako pak dostanete (pokud nemáte děti)
* 1/2 dárků předem znáte, druhá vás mírně řečeno nenadchne
* dostáváte infantilní vánoční SMSky a emaily
* zkolabuje mobilní síť
* začnete si zpívat koledy

Dne 25. února 2006 předstupuje ústřední tajemník České strany sociálně demokratické Jiří Paroubek před novináře s prohlášením: „Právě jsem se vrátl z hradu. Pan prezident všechny mé návrhy přijal!“

Nic vám to nepřipomíná? A co třeba zestátnění nemocnic? Pořád nic? A kdy jste naposled byli na státem organizované demonstraci? Na prvního máje 1989 a nebo 26.11.2005? Pokud už se vám rozsvítilo, tak pokračujte ve čtení. Pokud ne, doporučuju si včas zařídit dělnický původ.

Já vám málem zapomněl napsat, že jsem v září oslavil třicáté narozeniny… Teda ona to nebyla oslava, spíše tryzna, ale za to na naprosto úžasném místě: na ostrově Fuerteventura.

Skoro by ze z toho dalo udělat přísloví - něco jako: Tak dlouho se kupují letenky do Řecka, až se letí na kanáry. Původně jsme totiž chtěli na Krétu a nebo Rhodos, ale než jsme se rozhoupali, vyprodali se poslední letenky.

Nicméňe stálo to za to, mrkěte na fotky.

…a buď od té dobroty a všechny rudý prasata vezmi s sebou.

To je asi tak všechno co bych chtěl říct k novele zákona o zvýšení televizních a rozhlasových poplatků a podobným socialistickým zhovadilostem.

Vlk, Liška a Medvěd hrajou karty, Medvěd rozdává a říká: jestli zase bude někdo podvádět, tak dostane přes tu svou zrzavou držku!

Po dlouhé nemoci nás opustila naše drahá Minolta S414 a byl čas vybrat něco lepšího. Teda ona nás neopustila navždy - předpokládám, že v servisu jí vdechnou nový život, ale byla to ideální záminka a příležitost jak přesvědčit manželku, že potřebujeme nový digitál.

Do prodejny už jsem šel najisto, tak jako vždycky jsem si potřebné ifnormace našel na internetu: pročíal jsem recenze, diskuzní fóra, viděl milióny zkušebních fotek.

Už předem jsem byl rozhodnutý, že chci ultrazoom. Všude se samozřejmě dozvíte, že pokud to myslíte s fotografováním vážně, jediná správná volba je zrcadlovka. Jenže to má jeden háček: pokud bych chtěl zrcadlovku, dám za ní o něco málo víc než za ultrazoom - v tom by problém nebyl. Problém je v tom, že v této základní sestavě neumí vůbec nic. Obsahuje jenom základní objektiv a kdybych chtěl takový, jako mají ultazoomy a nedej bože navíc se stabilizací, nedoplatím se.

Mám jednu dobrou radu: pokud budete vybírat fotoaparát, a zejména některý z dnes populárních ultrazoomů (Panasonic FZ5 a FZ20, Minolta Z5, Canon PowerShot S2 nebo Sony H1), hlavně nepročítejte různá fóra a diskuze, jako jsem to udělal já. Nikde totiž nenajdete tak velké množství protichůdných argumentů: v jednom fóru se dozvíte, že foťák X je „šumák“, blbě fotí a blbě se drží, zatímco Y má jenom jednu drobnou chybičku, zatímco na druhém zjistíte, že ta chybička je docela podstatná a díky ní je Y nepoužitelný zmetek.

Nakonec zjistíte, že je úplně jedno co si koupíte, stejně váš fotoaparát hned druhý den stahnou z prodeje a začne se prodávat nový, lepší a levnější :-).

Na závěr ještě odkaz: recenze Panasonic DMC-FZ20.

Smart je nový správce instalačních balíčků, který o sobě tvrdí, že je lepší než všechny ostatní (apt,yum,urpmi,…) a asi na tom něco bude. Poradí si jak s deb, tak i rpm balíčky (to samozřejmě neznamená, že je možné deb balíčky instalovat třeba na RedHat). Zároveň jako své kanály umožnuje používat repository pro apt, yum a další. Po instalaci do mého systému obsahoval několik předdefinovaných kanálů (víc než jsem kdy měl v apt:-), ze kterých si stáhl seznam aktuálních balíčků. Není ale problém (jak pro koho :-) přidat si kanál vlastní.

Je to velice jendoduché, ukážeme si to například na kanále pro server JPackage.org. Stačí vytvořit soubor jpackage.channel a ten umístit do adresáře /etc/smart/channels. Soubor bude mít následující obsah:

[jpackage]
name = JPackage.org
baseurl = http://mirrors.sunsite.dk/jpackage/1.6/fedora-3/free
type = rpm-md
priority = 0

Tímto jsme do smartu přidali kanál (yum repository) jpackage. Pak stačí smart spustit, buď grafickou verzi a nebo textovou:

$ smart update
New channel 'Java packages from JPackage.org for Fedora Core 3 (i386) (jpackage)' detected. Include it? (Y/n):

Protože to vypadá, ze budu okolnostmi donucen naučit se Javu, rozhodl jsem si nainstalovat na svůj notebook, kde mám distribuci Fedora Core 3. Protože postup nebyl zrovna jednoduchý a výsledek je takřka dokonalý, vznikl tento příspěvek ;-).

Na notebooku jsem samozřejmě Javu už měl, jednak kvůli OpenOfice, které používám pro čtení DOC a XLS souborů, tak také kvůli webu (proč dělat věci - třeba menu na webových stránkách - jednoduše, když to jde v Javě, že? ;-). Jenže jak se ukázalo, Java stažená přímo ze stránek Sunu si moc nerozumí s balíčky na JPackage.org, které jsem chtěl použít (velice nerad instaluji něco, co není v rpm). Na JPackage.org Java v rpm není, zřejmě kvůli licenci. Je tam sice nějaký balíček zajišťující kompabilitu, ale tam mi nějak nefungoval - balíčky sice šly nainstalovat, ale pokusy o spuštění aplikací (jedit, eclipse) byly marné.

Naštěstí ale není problém si vytvořit vlastní rpm balíčky s Javou. Na serveru JPackage.org jsou pro tyto pokusy vytvořené nosrc.rpm soubory, pomocí kterých lze vytvořit binární rpm balíčky ze souborů stažených ze stránek Sunu.

Začneme instalací klíče JPackage.org:

wget http://jpackage.org/jpackage.asc
rpm --import jpackage.asc

Stáhneme rpm soubory z JPackage.org (pozor na čísla verzí, zřejmě se budou měnit):

wget http://mirrors.sunsite.dk/jpackage/1.6/generic/non-free/SRPMS/jta-1.0.1-0.b.4jpp.nosrc.rpm
wget http://mirrors.sunsite.dk/jpackage/1.6/generic/non-free/SRPMS/java-1.5.0-sun-1.5.0.02-1jpp.nosrc.rpm

Oba balíčky nainstalujeme do systému. Tím získáme v adresáři /usr/src/redhat/SPECS soubory java-1.5.0-sun.spec a jta.spec, které slouží k přípravě rpm balíčků. Pak ještě musíme mít soubory s Javou, ty stáhneme přímo ze stránek Sunu: jta a Java. Potřebujeme soubory jta-1_0_1B-classes.zip, jta-1_0_1B-doc.zip a jdk-1_5_0_02-linux-i586.bin. Soubory uložíme do adresáře /usr/src/redhat/SOURCES. Pak v adresáři SPECS spustíme příkazy pro vytvoření rpm souborů:

rpmbuild -ba java-1.5.0-sun.spec

Získáme tak 8 rpm souborů s Javou, které nainstalujeme (možná budete muset doinstalovat balíček unixODBC-devel). Pak to samé provedeme s jta:

rpmbuild -ba jta.spec

Nainstalujeme a máme hotovo. Potom stačí přidat JPackage.org do vašeho oblíbeného správce balíčků a můžeme testovat:

smart install jedit eclipse-gtk2

Pohádka o tom, jak jsou užitečné datové typy a proč není dobré konvertovat string na bool.

PHP je jedním z jazyků, který kašle na datové typy. Tedy ono na ně nekašle úplně, hluboko ve svých útrobách si dělá poznámky, jestli v proměnné je číslo, objekt nebo pole - dovolí vám ale s proměnnou zacházet jak chcete. Takže proměnné, která obsahuje řetězec, můžete příště přiřadit číslo nebo objekt a můžete ji vesele porovnat s jinou proměnnou, která obsahuje třeba pole. Pokud porovnáváte dvě proměnné různého typu, PHP provede automatickou konverzi, tak aby se daly porovnat. Je to trochu složitější, ale v mém případě se porovnával boolean a string. Tam je to jednoduché (relativně) - neprázdný řetězec je True, prázdný False (až na jednu výjimku, ale o tom až za chvilku). Kód používá databázi PostgreSQL, která má také datový typ boolean, ale hodnoty získané z databáze nejsou True/False, ale řetězce ‘t’ a ‘f’. Ten, kdo to takhle napsal, by potřeboval nakopat do … však vy víte kam. Těm bystřejším už asi došlo, že nejsnažší cesta jak se dostat do nervového sanatoria je na tohle zapomenout a porovnávat logické hodnoty z PHP a z databáze. Takže samozřejmě platí, že True == ‘t’. Bohužel také platí, že True == ‘f’, protože jak jsem psal výše, neprázdný string se vyhodnocuje jako True. Takhle blbá chyba mě stála 4 hodiny života… No a to nejlepší na tom je, že převod stringů na bool má jednu výjimku: string ‘0′ se převádí na False (pozor: ‘00′ už je opět True!!). Co vedlo autory k zanesení takového bordelu do PHP opravdu nevím.

Když jsem si četl o benetovo marném boji s železnicí, ani mě nenapadlo, že velice brzo budu mít možnost vyzkoušet si po dlouhé době jízdu vlakem na vlastní kůži. Musím vše potvrdit: má naprostou pravdu.

Co ovšem zatím netuší je to, že snad největší výzva (mezi managery známá jako „challenge“ ;-) je pracovat ve vlaku na notebooku. Podobně jako kniha i notebook poslušně plní, co mu fyzikální zákony velí… Ovšem je to zařízení mnohem komplexnější a všestranější, takže dokáže připravit daleko více zajímavých okamžiků. Displej notebooku se chová jako kniha — o tom nemá cenu se více rozepisovat. Daleko zákeřnějším zařízením se ukázala být klávesnice. S tím, že vám displej během čtení o pár centimetrů uhne se rychle sžijete, ale to, že mačkáte jinou klávesu, než byl váš původní úmysl, je daleko větší problém. O to více, že notebook zákeřně čeká na ten nejnevhodnější okamžik, například máte-li na obrazovce text typu: „Uložit soubor? (Ano/Ne)“ nebo ještě lépe o něco depresivnější: „Jste si jist?“. K dokonalosti to vše ale dovádí touchpad. Neskutečně zákeřné a pomstychtivé zařízení, svévolně měnící vaše povely, občas reagující na pouhý letmý dotek a občas ignorující téměř úder pěstí. Když navíc máte v sobě 4 piva a mozek je na plný výkon zaměstnaný snahou udržet oči otevřené a svěrač zavřený (ano, v mém věku už jsou 4 piva někde na hranici mezi člověkem a čuňátkem) a ani náhodou tak nestíhá predikovat a vyrovnávat zákeřné pohyby notebooku, je dokonalý výsledek zaručen. Ráno zjistíte, že vaše snaha dopsat pár řádek kódu, které vás napadly během cesty do restaurace, byla mírně řečeno marná. Jednak z kódu ani náhodou není patrné, co že to bylo za myšlenku a ještě ke všemu ani okolní řádky kódu už nejsou co bývaly. Samozřejmě, jet z Prahy do Plzně vlakem je buď pro fandu Českých drah, hazardéra a nebo zoufalce. Krom toho, že vlak jede déle než autobus a místo usměvavé stewardky roznášející zdarma noviny nebo čaj potkáte maximálně protivného průvodčího, je také téměř dvakrát dražší. Jenže zkuste v deset večer v Praze sehnat autobus do Plzně. Snad jedinou výhodou vlaku zůstává to, že jsem měl celý vagón pro sebe (do Plzně nás dorazilo celých jedenáct) — což ovšem vysvětluje tu cenu….