Ne, nebojte, žádné srdcervoucí vyprávění nebude. To už za mě obstarali novináři na iDnesu. Článek měl zřejmě vypadat jako smutné vyprávění o ještě více smutném konci jednoho psa, bohužel (nebo možná bohudík) se jedná o neuvěřitelně pitomně napsaný dojemný blábol. Cituji:

Poslouchal kdysi na slovo a teď, když je hluchý, reaguje na posunky rukou.

Nevidí, takže v bytě nesmíme ani posunout židli, jinak do ní okamžitě nabourá.

Tento článek byl publikován 27. 10. 2008 v 15:16 a je zařazen v kategoriích co nerad. Všechny komentáře můžete sledovat přes kanál RSS 2.0. Prosím, zanechte komentář, trackback není nyní povolen.