Po dlouhé nemoci nás opustila naše drahá Minolta S414 a byl čas vybrat něco lepšího. Teda ona nás neopustila navždy - předpokládám, že v servisu jí vdechnou nový život, ale byla to ideální záminka a příležitost jak přesvědčit manželku, že potřebujeme nový digitál.

Do prodejny už jsem šel najisto, tak jako vždycky jsem si potřebné ifnormace našel na internetu: pročíal jsem recenze, diskuzní fóra, viděl milióny zkušebních fotek.

Už předem jsem byl rozhodnutý, že chci ultrazoom. Všude se samozřejmě dozvíte, že pokud to myslíte s fotografováním vážně, jediná správná volba je zrcadlovka. Jenže to má jeden háček: pokud bych chtěl zrcadlovku, dám za ní o něco málo víc než za ultrazoom - v tom by problém nebyl. Problém je v tom, že v této základní sestavě neumí vůbec nic. Obsahuje jenom základní objektiv a kdybych chtěl takový, jako mají ultazoomy a nedej bože navíc se stabilizací, nedoplatím se.

Mám jednu dobrou radu: pokud budete vybírat fotoaparát, a zejména některý z dnes populárních ultrazoomů (Panasonic FZ5 a FZ20, Minolta Z5, Canon PowerShot S2 nebo Sony H1), hlavně nepročítejte různá fóra a diskuze, jako jsem to udělal já. Nikde totiž nenajdete tak velké množství protichůdných argumentů: v jednom fóru se dozvíte, že foťák X je „šumák“, blbě fotí a blbě se drží, zatímco Y má jenom jednu drobnou chybičku, zatímco na druhém zjistíte, že ta chybička je docela podstatná a díky ní je Y nepoužitelný zmetek.

Nakonec zjistíte, že je úplně jedno co si koupíte, stejně váš fotoaparát hned druhý den stahnou z prodeje a začne se prodávat nový, lepší a levnější :-).

Na závěr ještě odkaz: recenze Panasonic DMC-FZ20.

Tento článek byl publikován 7. 7. 2005 v 2:17 a je zařazen v kategoriích ...a vůbec, co rád. Všechny komentáře můžete sledovat přes kanál RSS 2.0. Prosím, zanechte komentář, trackback není nyní povolen.