Když jsem si četl o benetovo marném boji s železnicí, ani mě nenapadlo, že velice brzo budu mít možnost vyzkoušet si po dlouhé době jízdu vlakem na vlastní kůži. Musím vše potvrdit: má naprostou pravdu.

Co ovšem zatím netuší je to, že snad největší výzva (mezi managery známá jako „challenge“ ;-) je pracovat ve vlaku na notebooku. Podobně jako kniha i notebook poslušně plní, co mu fyzikální zákony velí… Ovšem je to zařízení mnohem komplexnější a všestranější, takže dokáže připravit daleko více zajímavých okamžiků. Displej notebooku se chová jako kniha — o tom nemá cenu se více rozepisovat. Daleko zákeřnějším zařízením se ukázala být klávesnice. S tím, že vám displej během čtení o pár centimetrů uhne se rychle sžijete, ale to, že mačkáte jinou klávesu, než byl váš původní úmysl, je daleko větší problém. O to více, že notebook zákeřně čeká na ten nejnevhodnější okamžik, například máte-li na obrazovce text typu: „Uložit soubor? (Ano/Ne)“ nebo ještě lépe o něco depresivnější: „Jste si jist?“. K dokonalosti to vše ale dovádí touchpad. Neskutečně zákeřné a pomstychtivé zařízení, svévolně měnící vaše povely, občas reagující na pouhý letmý dotek a občas ignorující téměř úder pěstí. Když navíc máte v sobě 4 piva a mozek je na plný výkon zaměstnaný snahou udržet oči otevřené a svěrač zavřený (ano, v mém věku už jsou 4 piva někde na hranici mezi člověkem a čuňátkem) a ani náhodou tak nestíhá predikovat a vyrovnávat zákeřné pohyby notebooku, je dokonalý výsledek zaručen. Ráno zjistíte, že vaše snaha dopsat pár řádek kódu, které vás napadly během cesty do restaurace, byla mírně řečeno marná. Jednak z kódu ani náhodou není patrné, co že to bylo za myšlenku a ještě ke všemu ani okolní řádky kódu už nejsou co bývaly. Samozřejmě, jet z Prahy do Plzně vlakem je buď pro fandu Českých drah, hazardéra a nebo zoufalce. Krom toho, že vlak jede déle než autobus a místo usměvavé stewardky roznášející zdarma noviny nebo čaj potkáte maximálně protivného průvodčího, je také téměř dvakrát dražší. Jenže zkuste v deset večer v Praze sehnat autobus do Plzně. Snad jedinou výhodou vlaku zůstává to, že jsem měl celý vagón pro sebe (do Plzně nás dorazilo celých jedenáct) — což ovšem vysvětluje tu cenu….

Tento článek byl publikován 11. 3. 2005 v 2:29 a je zařazen v kategoriích ...a vůbec. Všechny komentáře můžete sledovat přes kanál RSS 2.0. Prosím, zanechte komentář, trackback není nyní povolen.