Linux používám nepřetržitě už víc než 10 let. Moje úplně první distribuce byl Monkey Linux - malá distribuce na pár disketách, která se spouštěla přímo z DOSu a byla uložena v adresáři na FATce. Pak přišel Slackware, tehdy s jádrem 2.0. No a pak přišel na řadu RedHat (verze 4.1 Vanderbilt), který až na pár měsíců nevěry se SuSE používám do teď. Ale jak se zdá, podlední verzí bude Fedora Core 6.
Důvodem začít hledat něco jiného bylo ukončení projektu Fedora Legacy, který zajišťoval podporu starších verzí Fedory. Používám Fedoru i na serveru, takže tohle je problém: na desktopu si upgrade bezproblémů udělám, ale provádět upgrade distribuce na 100km vzdáleném serveru, kde jsou důležitá uživatelská data mi přijde jako druh sebevraždy. Zároveň si nedokážu dost dobře představit, že budu na serveru mít jinou distribuci než na pracovní stanici a notebooku.
Takže?
Řešení sa nabízelo několik, jako první jsem zavrhnul Gentoo, nějak mi nepřipadá jako výhoda si veškerý software překládat sám. Na serverech vychvalovaný Debian v současné stabilní verzi obsahuje nehorázně starý software a používat „unstable“ a „testing“ verze na serveru asi není to pravé ořechové. Takže do užšího výběru se dostal CentOS na serveru + Fedora na desktopu a Ubuntu. CentOS je téměř stejný jako Fedora, má garantovanou podporu asi 7 let. Ubuntu má kromě verze určené pro desktop i LTS verzi s dlouhou podporou, určenou na servery.
Rozhodlo zkušební nasazení Ubuntu na notebook. Fedora je poměrně dobře vyladěná pro desktop, ale to co předvedlo Ubuntu mě nadchlo. Ihned po instalaci funkční hibernace, wifi karta, irda, všechny „multimediální“ klávesy (i na externí klávesnici, kterou jsem později připojil), v archívu neuvěřitelné množství software… Navíc je to nerozšířenější distrubuce, takže obrovská podpora komunity (i v češtině). Takže já mám vybráno.
